Z dějin jednoho rodu


 
                                               300 let rodu Jemelka - Jemelík s kořeny v Sušicích a okolí
 


Vzpomínky Msgre. Františka Jemelky


Předchozí strana  
13.

 

Sladká intermezza

Nejlepším výchovným prostředkem je dobrý příklad. Od rána do noci viděli jsme své rodiče zapraženy do pilné práce, ani v zimě o ni nebyla nouze - a tak se rozumělo samo sebou, že jsme od dětství při hospodářství pomáhali podle své síly. Zpočátku třebas jen hlídati nejmladší sourozence v hojdáku na poli. Za chladného podzimu jsem malou sestřičku k svačině nosíval mamince do řepy, dovedně se vždy opasuje barevnou chůvkou. Nebo jsme chodili žíznivým žencům pro vodu z polních studánek, jichž tehdy v neodvodněných polích bývalo dosti. Později jsme prostírali povřísla, zahrabávali strniska velkými ručními hráběmi, pohonívali při orání a v dozrávajících řepách loupávali listí.

Pobídkou k nejpilnější práci bývala nám vyhlídka na společnou pouť na Svatý Hostýn. Nedočkavě jsme počítávali, kolikráte se ještě vyspíme, a dávali dobrý pozor, abychom si nesrazili na noze některý prst, aspoň ne tak velice, že bychom se nemohli obout na pouť.

Za ranního šera jsme vyjížděli na vozíku plně obsazeném. Na některých trnkách u zaprášené silnice lákal dětskou ruku ke hříchu Evinu modravě sametový přísvit polozralých kadlátek, zvláště když vozík místy-vyhýbaje-podjížděl až pod koruny švestkové aleje. Ale zákaz tatínkuv zněl tak přísně, že přehlušil zlou žádostivnost. Sedm obcí, než přišla Bystřice, nerovně si rozdělilo naši jizdní dráhu. Znali jsme je všechny dobře a přece vždy znova jsme si ověřovali jejich jména na obecních tabulkách a na dřevěných rukách kilometrovou jejich vzdálenost. Silueta Svatého Hostýna za Křtomilí začala nabývati skutečných obrysů, modravé pozadí lesů ze rozrůstalo v mohutnou zelenou stráň, na níž jako v teplém hnízdě si usedla "holubice bíla", poutní svatyně Panny Marie. Vozíkem jsme dojíždívali až pod kopec. Za Bystřicí ukazovali poutní cestu žebráci. Jejich kolovraty, zvonky, zpěvy, modlitby a křiklavé prosby vytvářely jakousi symbolickou touhu, která se linula až k branám poutní svatyně, aby se v ní rozezvučela ve veliké "Magnificat" nejsrdečnějších pozdravů a rozplynula v tichý šelest modliteb a proseb poutniků.

 
 

Další strana          
1 - 10    11 - 20    21 - 30    31 - 40    41 - 50    51 - 60    61 - 70    71 - 80    81 - 90    91 - 100   

11          12          13          14          15          16          17          18          19          20


Zpět na
Zajímavosti, vzpomínky, cestopisy, osobnosti ...


© 2010, Sušice u Přerova, Karel.Jemelka@seznam.cz