Slíbili jsme svým přátelům v Americe, že se pokusíme podat autentické zprávy v Římě o jejich náboženských potřebách a přáních; volali tehdy zvláště po českých kněžích a po českém diecésním biskupu. Ačkoliv jsme už toužili po domově, tu římskou zastávku jsme nemohli vynechat. V Paříži nám byl výborným průvodcem Dr. František Dvorník, který tam studoval a znal tudíž dobře tamější památky církevní, historické a umělecké. Jeho vedení nám ušetřilo při prohlídce města i okolí mnoho času, ale i starostí, když nám a skupině českých krajanů amerických, jedoucích s námi do staré vlasti, pomáhal úspěšně řešit i praktické otázky ubytování a stravování i vyclení zavazadel, která jsme z Paříže poslali přímo domů.

V úkrytu svého srdce jsem choval touhu, či spíše závazek slibu, který jsem učinil na osamělé pouti do Ameriky: Vrátím-li se šťastně do Evropy, že se zastavím v Lurdech k prvnímu díkučinění Pánu, který tam prostřednictvím své panenské Matky činí takové divy. Svěřuji se se svým úmyslem P. Lvovi. Bál se jen, aby nám spěchajícím domů únava dlouhé cesty nesetřela onu krásu a vznešenost z představy, jakou obestírá sláva Neposkvrněné jméno Lurdy. Ale Lurdy nezklamaly. Měli jsme k své pobožnosti všude volné místo. Zastali jsme tu i velké procesí francouzských poutníků a tak jsme mohli být i svědky velkolepého světelného průvodu s Nejsv. Svátostí. Viděli jsme při něm řady nejrůznějších nemocných, slyšeli jejich důvěryplné, hlasité prosby. Světly tisíců svíček v procesí jakoby hýbala tajemná vlna víry a lásky k Ježíši a Marii, nesená rytmicky nadšeným refrénem lurdské písně: "Ave, Ave, Ave Maria" a provázená žehnáním svátostného Krista. Nemohlo být ani příhodnějšího závěru této večerní dojemné pobožnosti, eucharistické a mariánské, nežli hlasité společné vyznání víry: Credo in Deum (Věřím v Boha).

Stáli jsme s P. Lvem vedle sebe na rampě druhé basiliky, uchváceni posvátností hlubokého dojmu.

"Tož jak," táži se tiše mlčícího přítele, "Lituješ té pouti do Lurd?"

"Což nevidíš mé slzy, které se hned tak snadno neobjeví v mých očích?"

Dva dni jsme šťastni pobyli v Lurdech v pevném přesvědčení, že jsme tu jedinými českými poutníky. Už jsme se rozloučili s basilikou i s posvátným zátiším jeskyně v masabielské skále, už jsme načerpali

91          92          93          94          95          96          97          98