Ale když nás Msgre Bouzek uvedl do příslušné kanceláře, kde se vyjednávají audience, dovídáme se, že budeme muset aspoň týden čekat na soukromou audienci u Sv. Otce. Takový je prý nyní nával přihlášených už nejrůznějších oficiálních osobností k slyšení. Týden čekat - a my už hořeli touhou po domově! Osměluji se podotknout, že jedeme z Ameriky a chceme podat Sv. Otci zprávu o své misijní práci. Msgre uditore se pojednou zamyslil, když slyšel jméno Amerika. Začal prohlížet data i čas sjednaných už audiencí a pak se táže:

"Mohli byste připravit co nejdříve svou misijní zprávu pro Sv. Otce, aby si ji předem přečetl a věděl už oč běží?"

Radostně ovšem přisvědčujeme, tušíce příznivý obrat.

"Přijděte sem tedy ještě dnes po 1 hodině."

Ale nyní jsme měli pilno. Misijní materiál jsme měli sice pohromadě, ale bylo třeba jej vtěsnat do stručného latinského referátu a formulovat prosby pro Sv. Otce. Msgre Bouzek nám elaborát oklepal na stroji a doručil včas do státního sekretariátu. Poněvadž jsme své kufry z Paříže poslali domů, museli jsme si na náměstí Svatopeterském ve známém obchodě opatřit potřebný kněžský úbor k audienci. Pro mne bývá vždycky takové půjčování obtížné pro jiný poměr délky a šířky taláru italského střihu, než je můj.

Jakkoli jsme byli plni radosti, že smíme k soukromému slyšení u Hlavy křesťanstva, přece jen rychleji nám tlouklo srdce, když jsme se blížili k sokromému bytu Sv. Otce. Čekáme v předpokoji. A než jsme se nadáli, vchází papež Pius XI., ustaraný sice, ale otcovsky milý. Klekáme a líbáme mu ruku. Svatý otec je už informován o naší záležitosti. Ví o blahodárné působnosti Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, který i za moře rozšiřuje nyní své duchovní poslání, vzpomíná Velehradu jako ohniska myšlenky cyrilometodějské a snah o sjednocení církví, žehná jim, žehná všem členům Apoštolátu u nás i v Americe, jejíž náboženský rozkvět mu tolik leží na srdci, žehná minulé i budoucí naší práci a na konec uděluje velekněžské požehnání nám, naším příbuzným i celé naší drahé vlasti....   Ani jsme nepozorovali, že klečíme...   Teprve, když Sv. Otec odcházel, povstáváme a mlčky procházíme spletí vatikánských sálů, síní a chodeb.

91          92          93          94          95          96          97          98