Teď jsme naposled do toho spadli sami, tak jsme mysleli. Dobře to však dopadlo. Po  prohlídce našich papírů a koupených nástrojů přidali k nám ještě 3 vojaky na stráž a poslali nás do Omska. Poslední stanici před Omskem, v obavě, aby nám nezabavili i to, co jsme koupili, vyložili jsme nástroje a zboží a na vozech dopravili vše do kasáren. Uvítání bylo slavnostní. Již mysleli, že jsme se ztratili nebo byli zabiti. A teprve až jsme vybalili nástroje, potom vodku, tabák a všechno. To bylo divení, jak jsme to mohli vše přivézti. A kde jsme vzali peníze? Téměř polovinu cikaret, tabáku a  vodky jsme rozdali u hudby. Za ostatní jsme dostali v Omsku 18000 rublů. Říká se však lehko nabyl, lehko pozbyl. Kotas Fr. byl stále bez peněz a kamarádi taktéž. A tak se peníze zase rozběhly až na nějakou částku, kterou jsme přivezli do Vladivostoku.

V září 1919 odejeli jsme z Omska do Krasnojarska, pak do Klukvené, kde jsme byli až do 11. ledna 1920. Tam jsme přežili nápor bolševických partyzánů, které kozáci doslova rozprášili po Sibiři. Tam jsme také vítali poselství z vlasti s maj. Krejčím v čele a ta nám vyřídila, že již brzy pojedeme domů. Kdybych měl vypsati, nestačila by na to ani kniha.

Zde jsou napsány jen některé:

Když jsme 11.1. 1920 v Klukvené vyšli z vagonů, stálo na trati na západ na obou kolejích vlak na vlaku v délce 10 km 40 vlaků. Celá polská armáda, také 4 vlaky Srbů, mimo ruských vlaků, kteří utíkali před Trockého vojáky. Ti všichni se vyžadovali průjezdu stanicí. To náš velitel Palacký nepovolil, neb my pak bychom se nedostali do Vladivostoku, ježto by nám zatarasili dráhu.

Ve stanici stály 4 vlaky s našimi vojáky. Poněvadž jsme měli pouze 2 parní stroje, bylo nařízeno vše přeložiti na dva ešalony (vlaky) a ze stanice odejeti. Zároveň vyzváni Srbové, aby opustili své vlaky a kolik se jich vejde, svezli se s námi, ostatní pak měli jíti pěšky do příští stanice a tam nasednouti do dalších našich vlaků. Ve spěchu byl odnesen proviant do k odjezdu určenych vlaků. Celé oba vlaky byly ověšeny a naloženy zmrzlými prasaty, konzervami, moukou, máslem a když se k nám ještě nastěhovali Srbové, lokomotivy s tím nemohly z místa. Nezbylo nic nežli všichni ven z těplušek a he rup tlačit. Tak asi po 2 km to pak bylo po svahu a tam to již šlo.

15    16    17    18    19    20    21    22    23    24    25